[ Pobierz całość w formacie PDF ]
vìdìl, ~es zdráva, kdybych jediné pozdraveníèko od tebe
dostal, byl bych spokojen. Kdy~ stojím venku na strá~i a vidím
ptáky letìt k vaaí stranì, myslím v~dycky, proè nemají mluv,
aby ti vzkázání moje vyøídili, aneb radìji sám abych byl ptáè-
kem, tím malým slavíèkem, abych k tobì zaletìl. - Neøíká ti
babièka Proakovic nic? Co tím jen myslila, ~e nebude snad
louèení naae nadlouho? Nevía? Já si, kdy~ mi je nejhùø, v~dy
na její poslední slova vzpomenu, a jako by pánbùh do mne
vstoupil, tak mne obèerství nadìje, ~e ona poradí, jak a co
dìlat. Ona nemluví nadarmo. Jen mi pár øádeèkù poali, abych
se potìail, vaak ti to nìkdo napíae; pia mi vaecko, rozumía?
Sklidili jste sena za sucha? A co ~atva? Tady ji~ zaèínají sklí-
zet. Kdy~ vidím ~ence jít do pole, praatil bvch vaím a utekl.
Prosím tì, nechoï sama i na robotu, já vím, oni se tì budou
ptát, budou ti dìlat tì~ké srdce - nechoï; a ten darmotlach,
ten písák -
To je blázen, on se bojí, ~e bych já snad -, zahnìvala
se Kristla, hned ale èetla dále: - nedal by ti pokoje. Jen se dr~
Tomae, já ho prosil, aby ti byl pravou rukou.
Pozdravuj ho, i Anèu. Dojdi také k naaim a vyøid jim pozdra-
vení, a vaae také ~e nastokrát pozdravuju i babièku a dìtièky
i vaecky známé a pøátele. Mìl bych ti jeatì tolik co povídat,
~e by se to ani na takový kus papíru nevealo, co by s ním %7Å„er-
novský kopec se potáhl, ale u~ je èas na strá~. Kdy~ v noci
chodím na strá~i, zpívám si ,Vy krásné hvìzdièky, co~ jste vy
malièky . Zpívali jsme ji spolu vpøedveèer, ne~ jsme se roz-
louèili; tys pøi ní plakala. Ba bo~e, tìaívaly nás ty malé hvìz-
dièky, tìaívaly, ale Bùh ví sám, budou-li tìait kdy více. Zùstá-
vej s pánembohem! Kristla slo~ila list, tázavým okem dívajíc
se babièce do tváøe.- No, mù~ea mít radost, hodný hoch; vy-
øiï mu pozdravení, aby doufal v pánaboha, ~e nebylo jeatì
tak zle, aby nebylo dobøe; i jemu slunce vysvítí. Abych ti ale
øekla urèitì:tak a tak to je, to nemohu, dokud nemám jistoty.
Na robotu ale jdi, kdy~ bude tøeba; ráda bych, abys podala
paní knì~nì o ob~ínkách vìnec, beztoho ~e jiná ho nepodá,
kdy~ budea chodit na panské, ne~ ty.
Kristla byla tìmi slovy dost potìaena a slíbila ve vaem za-
chovat se dle babièèiny rady. Co se Jan vrátil, tázala se ho
babièka nìkolikrát, kdy bývá paní knì~na doma, kam vychá-
zí, a~ se pan Proaek podivil. Babièka nebyla nikdy zvìdavá
dovìdít se, co se v zámku dìje; zámku pro ni jak by nebylo,
a nyní se ptá a zase ptá. Co chce? Ale babièka neøekla, tá-
zat se nechtìli, tedy se nièeho nedovìdìli a pøiètli zvìdavos-
ti.
Za nìkolik dní vyjel pan Proaek s paní a se vaemi dìtmi
do mìsteèka; chtìl jim udìlat dobrý den. Voraa a Bìtka aly
na pole, babièka hlídala dùm. Sedla s vøetánkem pod lípu
na dvorek, jak to býval její zpùsob. Pøemýalela na cosi, ani si
nezpívala, vrtìla hlavou chvílemi, zase si na nìco pøikývla, a~
koneènì jakoby ustanovena si øekla: Tak to udìláme V tom
vidìla jít po stráni dolù okolo pecí na lávku komtesu. Mìla bílý
aat, na hlavì kulatý klobouk slamìný ; lehounce vznáaela
se po cestì dolù jako víla, no~ka její, v atlasovou botku vtìs-
nìna, sotva zemì se dotýkala. Babièka rychle vstala a s veli-
kou radostí ji vítala; ale srdce ji zabolelo, kdy~ se podívala
dìvèeti do tváøe bledounké, skoro prùhledné, v ní~ le~ela ta-
ková mírnost a spolu hluboká bolest, ~e nemohl bez útrpnosti
nikdo na ni pohledìt.
Sama, a tak ticho zde? ptala se Hortensie, kdy~ byla ba-
bièku srdeènì pozdravila.
- Sama, sama, odjeli mi do mìsteèka. Dìti nemohou
se otce ani naba~it, kdy~ ho tak dlouho nevidìly, pravila ba-
bièka, utírajíc fìrtochem èistou lavièku, døíve ne~ by sleènu
k posezení zvala. - Ba ovaem~e dlouho; toho jsem já vinna. -
,,I jakpak, milostsleèno, kdy~ pánbùh nemoc dopustí, co si
mù~e èlovìk pøitom pomoci. Litovali jsme vaickni a modlili
se, aby pánbùh milostsleènì zdraví navrátil. Je to velký po-
klad a èlovìk si ho teprv vá~í, kdy~ ho ztratí. Bylo by vás ako-
da, milostsleèinko, jste mladinká, a milostivá paní knì~na mìla
by velikou lítost. - Já to vím, povzdechla komtesa, kladouc
sepnuté ruce na pìknì vázané album, je~ si byla na klín polo-
~ila. - jste bleïounká, milostsleèno, co je vám? ptala
se s velikým úèastenstvím babièka dìvèete, které vedle ní
sedìlo jako vtìlená ~alost. - Nic, babièko, odpovìdìla sleè-
na nutíc se k úsmìvu, který ale právì bolest srdce prozrazo-
val. Babièka netroufala si ptát se víc, ale ~e sleèna není jen
[ Pobierz całość w formacie PDF ]